Jak dorazilo příbuzenstvo

V první polovině řijna dorazila do krajin švédských moje máma a její přítel. Samozřejmě jsem se moc těšila, protože měli přivézt hromady jídla, kolo a můj xbox. Ale jistě jsem se těšila víc na ně. Ahoj mami. Vím, že to čteš.

Můj xbox, tři ovladače a hromada kabelů navíc, které jsem nepotřebovala.

Dorazili ve čtvrtek večer a měli odjet v neděli ráno. Počasí nám přálo, můj zdravotní stav bohužel ne. Už v pátek ráno jsem nejistě posmrkávala, aby mě v sobotu večer složila horečka a bolest hlavy. Během víkendu jsem tedy spotřebovala skoro celý balík kapesníků, který mi přivezli. Ale i tak jsme si to (snad) užili.

Přesvícená kataderála v Lundu

První den jsme vyrazili do nejstaršího švédského města Lund, který leží asi 20 minut cesty autem od Malmo. Chtěla jsem jim ho ukázat protože a) jsem tam sama ještě nebyla, b) pokaždé když se můj německý kamarád lehce líznul v hospodě, tak vyprávěl o tom, jak je Lund nejhezčí město ve Švédsku. Musím souhlasit, že je to vskutku krásné město, plné uliček a zákoutí.

Po lehkém souboji s parkovacím automatem ("mami nesahej na to!" "neříkej mi, co mám dělat!" "neumíš švédsky!!") jsme se odebrali do katedrály v Lundu, která je obří, krásná a vstup je tam zadarmo (český přístup, haha). Bohužel nemám žádné fotografie zevnitř, ale katedrála je vážně nádherná. Nejvíc se mi tam líbilo místo, kde se nacházelo několik desítek biblí v cizích jazycích (všimla jsem si korejštiny, němčiny, italštiny..) a mohli jste si tam sednout a číst si. Můžete vstoupit do krypty, kde nejsou hrobky nijak ohraničeny, očekává se od vás, že nejste tak stupidní, že byste po nich šlapali. Líbí se mi, jakou ve mě má Švédsko důvěru. 

Potom jsme se šli projít směrem k Lunds universitet. Skoro jsem litovala, že jsem nepodala přihlášku tam, protože oni mají před školou fontánu. Fontánu. Co máme před školou my, nic! Celý kampus dýchal tím pravým "univerzitním" duchem, knihovna obrostlá břečťanem a slečny v oxfordkách pobíhající sem a tam.

Když už jsme byli vším tím chozením unaveni, rozhodli jsme se...jet do IKEA. Protože každá správná (česká) rodina jezdí na pozdní oběd do IKEA. Než jsme ovšem usedli k jídlu, celou budovu jsme museli náležitě proslídit, protože jsem hledala nějaké zrcadlo do mého skromného příbytku. Bohužel jsme žádné vhodné nenašli, ale našli jsmeeeeee...

Houpacího soba! Ježišikristetyvole! To je tak neuvěřitelně švédský! Potřebuju buď hodně rychle otěhotnět a porodit, nebo aby začala IKEA vyrábět houpací soby v mojí velikosti! Houpací sob je totiž něco, co potřebuje každá domácnost, nemusí být nutně švédská.

Následovalo občerstvení, kdy nechtěl vzít terminál máminu kartu, následně ani moji, následně to tam musel nebohá švédská obsluha zadávat ručně. A ani na vteřinu se nepřestala usmívat. Prej to neva. Všechno ok. Máma se tvářila překvapeně, že se obsluha neošklíbala, asi si do té chvíle myslela, že jsem si příjemné vystupování švédů vysnila a lžu jí o tom, aby mi Švédsko záviděla.

Umělecká fotka jako na přebal CD nějakého boybandu

Druhý den jsem se probudila s plným nosem a bolestí hlavy. Moje onemocnění bylo vskutku výtečně naplánované, navíc já jsem jeden z těch lidí, co onemocní jednou za deset let. Hodila jsem do sebe prášek, sbalila hodně kapesníků a mohli jsme vyrazit na procházku Malmo.

Nejdříve jsme šli na pláž (já totiž bydlím ve městě u moře, pořád mi to nedochází!), aby vše mohlo být důkladně nafoceno a zdokumentováno. Taky je tam krásný výhled na most, který spojuje Malmo s Kodaní. Následně jsme vyrazili do technického muzea, které bylo hrozně super, protože jste si tam mohli všechno osahat a zkusit. Já totiž trochu v tomhle zakrnula někdy v pěti letech, jakmile můžete někde na něco sáhnout, můžete se vsadit, že já na to sáhnu. Pokračovali jsme kouskem parčíku do kavárny, protože nás bolely nožičky (a já vyrazila v botách na podpatcích, aha), kde jsme chvilku poseděli a drbali lidi okolo nás. Cestou zpět jsme se stavili v nákupním centru, kde už jsem naši skupinku opustila, protože mi začínalo být vážně blbě.

Doma jsem se chvilku koukala na seriál, než máma s přítelem dorazili (trochu jsem se bála, aby nezabloudili) a pak jsem se musela chvilku prospat. Paní domácí je naštěstí zabavila za mě, takže když jsem se probudila, bylo mi naservírováno několik historek z jejího života.

A v neděli ráno jeli domů.

Já celou neděli proležela a v pondělí jsem nešla na přednášku, protože mi pořád nebylo úplně fajn.

Návštěva to byla super a těším se, až dorazí další. Ale to asi až na jaře.